K přečtení

Ložisko bylo rozfáráno třemi patrovými horizonty oblasti jámy Jaromír. Nová jáma byla rozfárána štolou Josef, druhým a třetím patrem. V roce 1967 byla dokončena prorážka 2. patra, vedená od Nové jámy k jámě Jaromír. Tím byla obě rudní ložiska báňsky propojena.

Nadmořské výšky jednotlivých horizontů :

Štola Josef 614 mn. m.
1. patro 630 m n. m.
2. patro 581 mn. m.
3. patro 531 mn. m.

Přípravné a dobývací práce probíhaly na ložisku mezi 1. a 3. patrem na SV od jámy Jaromír. Jednotlivé dobývky byly přístupné z blokových komínů, ražených ze spodního na vyšší patro. Tyto komíny zároveň sloužily k větrání. Ze třetího na druhé patro byly vyraženy (zhruba ve vzdálenosti 100 m od sebe) centrální komíny, které sloužily jako zásoba rubaniny a těžní sypy.

Ložiska nad 1. patrem oblasti jámy Jaromír byla směrem na SV od této jámy vydobyta a na JZ se dokončoval těžební průzkum. V oblasti 1. patra byla nafárána důlní díla a tři staré vytěžené dobývky.

K zajištění těžby při horizontální dopravě bylo používáno k napouštění rudy do vozíků stolových podavačů a lokomotiv BND-15. Objem důlních vozíků byl 0,64 m³, rozchod kolejí 600 mm. Při sypání rubaniny do komínů při ražbách přípravných prací se používaly vozíky s výklopnou korbou. Dlouhý materiál se dopravoval na zvlášť upravených vozících. Pro dopravu materiálu v komínech byly používány zatahovací vrátky WS 103, na těžší kusy plenicí vrátky VPS 118.

Vertikální doprava probíhala při rychlosti klece 4 m/sec, na ohlubni jámy bylo používáno mechanické vyrážení a narážení vozů. Tato kapacita byla schopna pokrýt plánovanou těžbu.

Dobývací práce probíhaly na ložisku mezi 1. a 3. patrem na SV od jámy Jaromír. Jednotlivé dobývky byly přístupné z blokových komínů, ražených ze spodního na vyšší patro. Tyto komíny zároveň sloužily k větrání. Ze třetího na druhé patro byly vyraženy (zhruba ve vzdálenosti 100 m od sebe) centrální komíny, které sloužily jako zásoba rubaniny a těžní sypy.

Zásadně byl dodržován postup dobývání z pole, tj. od okraje dobývacího prostoru ke středu. Vertikální postup shora dolů umožňoval dostatečný předstih horních pater, zároveň i předstih v dobývání nadložních ložisek. Používanými dobývacími metodami bylo dobývání na skládku, otevřená komora a komora – pilíř. Propočtená těžební kapacita zajišťovala plánovanou těžbu 60 kt za rok a s jejím zvyšováním nebylo uvažováno.

K zajištění těžby při horizontální dopravě bylo opět používáno k napouštění rudy do vozíků stolových podavačů a lokomotiv BND – 15. Objem důlních vozíků byl 0,64 m³, rozchod kolejí 600 mm. Při sypání rubaniny do komínů při ražbách přípravných prací se používaly vozíky s výklopnou korbou.

Výhledové se uvažovalo ještě s dobýváním otevřenou komorou z mezipatrových chodeb a s dobýváním úklonnou komorou.

Při ražbách i dobývání se používala běžné dostupná mechanizace, vrtací kladiva VK-25 a teleskopické podpěry, maximální délky vývrtů byly 4 m. Odtěžovalo se škrabákovými vrátky ŠV-20 nebo VŠE-240 a přehazovacími vzduchovými nakladači NL-12V. Chodby byly raženy převážně v profilech CH – 7 /2,2 x 1,6 m), CH – 9 (2,40 x 1,85 m), CH – 11 (2,0 x 2,2 m), např. štola Josef. Hlavní překop v úrovni 3. patra byl ražen v profilu CH – 15 (2,2 x 2,5 m). Komíny o profilu 2,0 x 1,5 m byly raženy klasicky.

Trhací práce se prováděly trhavinou Perunit 20 a elektrickými rozbuškami DEM a DEP.

Přehled těžby z ložiska:

Celkem bylo na ložisku vytěženo 209 302 t rudy o průměrné kovnatosti 2,50 % Zn a 0,50 % Pb. Průměrná výrubnost byla 87 % a znečištění 18 %.

Zdroj: http://www.zdarbuh.cz/reviry/rd-jesenik/pripravne-a-dobyvaci-prace-na-lozisku-horni-mesto/